JK Elisabeth, o.s.

Jmenuji se Michaela, jsem studentkou ČZU v Praze, obor Chov koní, a jsem jednou ze tří stěžejních členů oddílu JK ELISABETH CHEB o.s. Chtěla bych Vám letmo nastínit směr a zaměření našeho počínání s koňmi. V článku se budu ubírat zejména vlastní osobou, jelikož se Vám budu snažit na sobě samé demonstrovat a přiblížit náš vývoj, abyste jej lépe pochopili. Několik let jsem byla členkou velkeho chebskeho oddilu. Tato stáj byla čistě sportovní. Hlavním oborem zde bylo parkurové skákání. Zde jsem "vyrostla". Chtěla jsem být čistokrevným sportovcem a mít krásného parkurového koně. Věci jako deka, bandáže, udidla,chambony, podkovy,kamaše, box, ozuby, zlozvyky,.jsem vnímala jako standard. Jen chci demonstrovat, že jsem byla jejich zastáncem a měla je pod kůží (pochopíte později). Tímto nechci, ani jsem nikdy nechtěla urazit, mého trenera. Naopak, jsem mu velice vděčná, za předání prvních zkušeností s koňmi a na léta prožitá v jeho jezdeckém oddílu upřímně vzpomínám s láskou. Chtěla bych mu za náležitou výchovu, péči a výcvik na koních poděkovat.Osud tomu však chtěl jinak a já jsem v roce 2004 vystoupila z klubu.
Po několika měsíčním plahočení bez koní jsem pochopila, že to tak dál nepůjde. Náhoda mne zavedla do jezdeckého oddílu JK ELISABETH CHEB. Tehdejší situace s oddílem byla na spadnutí, stávající předsedkyně úřadování chtěla vzdát a oddíl rozpustit.Na základě Valné hromady se rozhodlo,že tímto směrem (zrušení oddílu,fungujícího bezmála 20let),se ubírat nehodláme a Markéta, která tehdy byla v oddíle již několik let,předsednictví oddílu převzala.V této chvíli už s námi byl i můj přítel Robert,který se stal členem klubu chvilku po mě.Následovalo rozdělení rolí s tím,že já se budu starat o provoz a Robert bude zastávat technickou podporu. Takto začala naše cesta samostudiem. Markéta tedy plní funkci úřední a representativní, jakožto předsedkyně a já tu provozní jakožto provozní. Nějaký čas co jsme zajišťovali chod klubu jen my dvě, jsme žili při starých zvycích. Museli jsme začít řešit rozpočet, jízdy, služby,tréninky, omladinu, nákupy, vybavení, veterinární záležitosti... Jen co jsme získali cvik, měli jsme čas a možnost začít přemýšlet nad tím, co děláme a jestli víme, proč to děláme... u spousty věcí týkajících se provozu a koní jsme si bohužel museli odpovědět záporně nebo proto, že jsme to tak dělali dřív... tyto odpovědi nás neuspokojili, tím se nám otevřely nové dveře... Jednu věc za druhou jsme začali řešit nanovo, neboť nebyla jasná stanoviska pro nebo proti ...
To, co nás donutilo měnit naše zvyky, byly faktické poznatky zakomponované do celostního režimu, založené na opravdu logických a selským rozumem uchopitelných tvrzeních(fakta střední školy - fyzika, chemie, matematika,biologie,...). Přesto nám trvalo dlouhou dobu, než jsme načetli, dohodli, rozmysleli a vůbec se odhodlali k odvážným krokům, uskutečnili je a poté mohli pozorovat výsledky svých počinů... Opravdu jsme se dostali od způsobu striktně konvenčního chovu, který jsme precizně provozovali, až po dnešní extenzivní. Tímto přerodem v našich náhledech na věc s námi prošli i naši koně a musím bohudík říci, že tak, jak jsou na tom dnes po psychické i fyzické stránce, před tím nebyli... Nehlásila bych se k něčemu, co bych neměla na vlastní kůži vyzkoušené (na druhou stranu si uvědomuji,že pro to abych toto mohla prohlašovat, za komplexní pravdu by to chtělo k experimentu mnohonásobně více koní ... ).Nicméně musím dodat, že máme podobné pravdy-chtivé kamarády a u nich tento přerod dopadl se stejně uspokojivým výsledkem... Vzhledem k tomu, že tato problematika je extrémně rozsáhlá a najít důvěryhodné zdroje v záplavě balastu je obtížné, jsme jen tak zlehka v obraze. Lepší pozdě, než-li později.

Světe div se, i renomovaní a úspěšní jezdci si totiž nejsou schopni odpovědět na otázku PROČ ?Je na každém z nás, aby si zvážil své morální a etické zábrany a nejprve, než se do něčeho pustí s vervou, tak si něco "málo" nastudoval...
Nám skromnějším by stačilo, aby koňáci neuvykli železné košili zvyku, ale byly neustále ochotní otevírat se novým přístupům a názorům, nebo byli ochotni si je alespoň vyslechnout a zvážit. Do té doby, než se budeme věnovat něčemu opravdu precizně (tzn. koni něco větší měrou diktovat), budeme muset nejprve být o správnosti tohoto počínání přesvědčeni. Uchopit rozumem v komplexním měřítku koně je opravdu na delší dobu. Rozsahu oblastí poznání je obrovský. Správný koňák má být trenérem,chovatelem, majitelem, trochu veterinářem,jezdcem a oporou v jednom...

My jsme alespoň prozatím dospěli k závěru, že kdo nic nedělá nic nezkazí... V dnešních dnech se náš negativní vliv na koně omezil na "pouhé" ježdění. To bude muset jako jediné zůstat vždy - neboť bez něho by neměl chov koní smysl a stavy koni by začaly závratnou rychlostí klesat..
Jezdíme však bez udidel, podkov, s westernovými sedly a koně jsou 24 hodin denně venku s pastvou a ad libitním množstvím sena (v zimě přikrmování jadrným krmivem). Neříkáme, že jsou udidla, podkovy bandáže,... špatné, jen nejsme přesvědčeni o tom, že jsou dobré. Z tohoto důvodu je nepoužíváme. U nás se můžete přesvědčit, že to jde i bez nich . Rozhodně nemáme zapotřebí a ani nechceme tyto způsoby někomu vnucovat. Každý si musí na své přijít sám. Zkušenosti jsou nepřenosné. Je však třeba se zamyslet, jestli třeba zrovna ve Vašem případě nejde o vytloukání klínu klínem. Než abychom si svůj cíl usnadňovali nějakými "urychlovači" a "usnadňovači", tak je třeba spíše zapracovat na sobě a své práci s koněm, popřemýšlet nad příčinami, nikoliv důsledky. Je třeba také zvážit nutnost svých počinů. To, na čem se doufám a pevně věřím, určitě shodneme je přece blaho koní...
Pokud Vás předešlý článek alespoň trochu zaujal, pokračujte dál ve čtení a třeba si porozumíme.Opravdu nejsme ortodoxní šílenci. Život je přece otázkou kompromisů, nemyslíte, že by si i Vaši koně nějaký zasloužili.? Pokusíme se Vás naladit na stejnou vlnu.

Řekněme si proč...
...se v soužití s koňmi dopouštíme tolika omylů . a když už je pácháme.
. zda-li o nich vůbec víme, a jestliže ano.
.zda-li jsou pro nás nezbytně nutné.

Komplikace ve vztahu člověka a koně pramení z faktu, že většina majitelů koní se jeví být pramálo vzdělaných. Často se totiž stává, že tito lidé bez rozmyslu kopírují styl chovu i jízdy od rádoby "zkušenějších" a starších jezdců, kteří však své způsoby převzali z dob, kdy ještě povědomí o koňských potřebách vycházelo z naprosto mylných předpokladů. Dříve byl kůň využíván jako prostředek k získání obživy, takže se mu majitelé snažili dopřávat co největší "komfort". Pod tímto slovem si každý člověk obvykle představuje pohodlí, teplo, útulné místečko, klid atd. Jenže co je komfortem pro člověka, nemusí být komfortem pro koně a většinou ani není. Na druhou stranu v dnešní době již existuje spousta opravdu fundovaných lidí, kteří se touto problematikou zabývají a zároveň nejsou zatíženi "zákony" minulosti. Zpomalování ve vývoji chovatelských, jezdeckých i dalších praktik má na svědomí skutečnost, že většina dříve vzdělávané koňařské populace trpí zkostnatěním v čase.Totiž málokdo (pocta mu) se neustále snaží hledat "pravdu", inovuje svůj inventář dovedností a konfrontuje své názory a domněnky s názory jiných lidí. Jezdectví není matematika, tudíž neexistuje jen jedno řešení, které se jednoduše naučíte a bude vždy platné. Vůbec přitom nezáleží, jestli se zrovna jedná o chov, výcvik nebo plemenitbu. Jezdectví je domem, stavěným z faktů jež jsou jeho cihlami, nicméně pouhá sbírka faktů je stejně tak jezdectvím, jako je hromada cihel domem. Vše je propojeno a úzce spolu souvisí. Člověk musí jezdectví chápat komplexně, jinak nikdy nedojde k uspokojivým závěrům. To znamená být vzdělán ve všech jeho směrech, a proto je uvědomělý přístup tak náročný. Všeobecně taktéž platí, že cesta snadná a rovná vede pouze do pekel. Zamyslete se nad tím.
Adekvátní zlepšování podmínek chovu s postupující dobou znesnadňuje také neochota lidí bavit se o způsobu držení koní, zda-li je ten jejich optimální, či zcela nevyhovující. Dále pak neochota přemýšlet, zkoumat a zajímat se o to, co vlastně ten optimální je a co ne.Totéž platí o relativním pojetí výcviku. Vhodný výběr rodičů pro kvalitní genetický základ, dle opodstatněných kritérií, je taktéž důležitý. Pro všechna tato hlediska jsou důležité opravdové podložené znalosti, ne jen stále slepě opakovaná klišé. Tento fakt bohužel vychází z lidské pohodlnosti. Ale kdo není pohodlný,že.?

Všeobecně váženějším chovatelem, majitelem, jezdcem, trenérem. je pro mě člověk, který ví, co, jak a proč dělá i v případě, že tato skutečnost nemá nejblahodárnější účinky na koně. Ve všem jsou peníze, bohužel i v jezdectví (hranice, kam až jsou lidé ochotni zajít, jsou otázkou etiky), to je prostě skutečnost. Kde jde o peníze neexistuje žádné ale. bohužel. Ovšem je třeba si uvědomit, že obor podnikání si můžeme svobodně vybírat.Nikdo nás do ničeho nenutí. Nicméně bych chtěla zdůraznit, že chov koní je zájmový, to platí, ať už chováte sportovce nebo ne. Ať tak, či onak - chováte ho z vlastní vůle, ne z nutnosti, či z existenčních důvodů. (alespoň v rámci České republiky -až na pochopitelné výjimky).
Horším případem je člověk bez názoru, slepě následující činy někoho jiného, který ovšem se situací dotyčného nemá nic společného.

Dalším faktem znesnadňujícím vzájemné pochopení je, že na celkovém vztahu člověka a koně se podílí spousta vstupních faktorů...přístup chovatele, majitele, ošetřovatele, návštěvníka, člena oddílů atd. V ideálním případě by tyto funkce měl zastávat jeden člověk, a tím tak snižovat míru zkušeností, které kůň získá v jeho nepřítomnosti. Zároveň by tak měl dostačující informace o momentálním rozpoložení koně. Není-li tomu tak, často nastává situace, že majitel je ochuzen o informace, které má bez významnějšího zkoumání ošetřovatel. Stejně tak často vázne komunikace mezi chovatelem a ošetřovatelem... Je třeba pozorovat svého koně a ne na něm "jen" jezdit. Jízda je pouhou třešničkou na patrovém dortu s extra kyselou polevou. V případě, že nemáte možnost pozorovat svého koně a trávit s ním čas i mimo samotný trénink, jste ochuzeni o spoustu vědomostí a velkou část vašeho partnerství. Tato skutečnost Vás, dle mého názoru,mimo jiné oddaluje od dobrého výsledku v soutěži (stejně tak, jako od mnoha dalších podstatných věcí).

Všechny tyto faktory, jež jsem uváděla výše, se podílejí na komplikaci vztahu člověka a koně. Několikrát jsem se již odvolávala na podmínky chovu v minulosti. Pojďme se tedy podívat na aspekty minulých dob, které diktovaly způsoby chovu a využívání koní. Zda a proč byly adekvátní situaci - alespoň v mých očích.
Je pochopitelné, že kvůli trendům, které byly aktuální před lety, kdy byl kůň zejména pracovním prostředkem, na němž závisela existence rodiny, šly etické, etologické, a všechny další aspekty stranou. Nebyl čas, možnost a ani finance přemýšlet nad tím, co je pro koně optimální, a co ne. Společnost ještě nebyla dostatečně vyspělá k analyzování svého chování ke zvířatům. Zabývala se zejména existenčními potřebami. Kůň musel pracovat vždy, když to bylo nutné. Tím nechci říci, že by lidé neměli úctu k těmto překrásným zvířatům, naopak. Kůň byl ctěn, neboť zabezpečoval každodenní obživu. Ve snaze dopřát koni pohodlí se lidé ubírali nesprávnou cestou dedukce. Jak jsem se již zmiňovala, příčinou neodpovídajícího chovu byla inspirace lidskými potřebami při hledání těch koňských. Tato doba se moc neorientovala v oblasti pravých zvyků koně. Doba pokročila a my jsme mnohem chytřejší a adaptabilnější, jelikož jsme měli čas, možnost a snahu zabývat se podmínkami co nejoptimálnějšího chovu. Dospěli jsme k etologickým i fyziologickým poznatkům životního standardu těchto zvířat.
Až se s těmito body seznámíte, pochopíte, že vůbec nejsou v rozporu s dlouhodobým pracovním využitím koní, naopak.
Je pochopitelné, že pro přechod z konvenčního chovu na alternativní bude zapotřebí nejen dát koni potřebný čas, ale i načerpat patřičné množství důvěryhodných informací. Co bychom to však byli za majitele a partnery koní, kdybychom jim tento čas nechtěli dopřát a neměli zájem se o jejich zvycích více dozvědět. že ?!
V případě, že splňujeme předchozí podmínky jsme připraveni pokračovat ve svém snažení o přerod.
Pravdou také je, že chovatel musí disponovat alespoň trochu optimálními podmínkami zázemí(dostatek prostoru.),dále pak časem a snahou se vzdělávat. Toto je otázkou našich priorit - je pro nás bezpodmínečně nutné chovat koně, když předem víme, že mu nemůžeme dopřát takový standard, jaký je potřeba pro to, aby nestrádal??Co znamená standard, se dozvíme později. V tomto případě je třeba zvážit svá etická hlediska. Nikdo nemá potřebu ani vůli osočovat konvenčního chovatele z nechtěného týrání koní (jež nepochopené způsoby držení v některých případech mohou opravdu připomínat). Naopak největším problémem konvenčního chovatele je přílišná touha dopřát koni komfort. Jak jsem již psala výše, lidský pohled na pohodlí koně není vždy adekvátní. Pojďme se podívat proč. Tím hlavním důvodem je, že člověk a kůň mají velmi rozdílný náhled na život.
Příroda ve své podstatě dělí živočichy na dva tábory dle principů potravních řetězců.

1 Predátory, lovce
2 Zvířata predovaná , lovená
Někteří živočichové jsou zahrnuti v obou táborech.
-například tuleň . kosatka-tuleň-tučňák
kachna...žába-kachna-liška

Jiní jsou výhradně zaškatulkovaní v jedné skupině.
Např. lovec, člověk, lev,žralok,
Např. kořist kůň,myš,antilopa
Na základě těchto způsobů života mají jednotlivé skupiny živočichů vtisknuté vzorce chování. V naší problematice se budeme zabývat výhradně koňmi. Ti, jakožto býložravci a "kořisti" zároveň, nemají potřebu zvládat predační chování. Koně disponují chováním typické pro predovanou zvěř. Takže mají rozdílné potřeby od živočichů výhradně v predátorské skupiny - nás. Pro koně je pro plnohodnotný život nezbytné dodržování určitých pravidel. takže. pojďme se na to podívat postupně.
Skupinový život v otevřeném prostoru je pro koně velmi důležitý, aby mohly být jedinec v psychické rovnováze. Proto nejčastější způsob chovu - boxový je zcela nevyhovující. Kůň, aby se cítil spokojeně, potřebuje mít jistotu bezpečí. Tato se ale diametrálně liší od té naší představy . Kdybychom byli koňmi, potřebovali bychom mít neustále přehled o tom, zda-li není možný útok lovce. Pocitu jistoty dosáhne stádo nejlépe na otevřeném prostranství. pro nás je přirozené najít si útulné doupě a schoulit se do klubíčka. Toto si totiž můžeme na rozdíl od koní dovolit, z toho důvodu, že nemáme moc (ani jsme neměli) přirozených nepřátel. Navíc v případě ohrožení jsme schopni celkem úspěšně bojovat z místa, koně nikoliv. Predátoři koní zpravidla loví ve smečkách. Tento fakt má za následek, že kůň v případě dostižení má minimální šanci na život. V případě člověka (či jakéhokoliv jiného lovce) se většinou jednalo o individuální "osobní" útoky (a to v rámci druhu, kvůli hierarchické pozici neusilující o bezpodmínečný zánik jedince).Koně jsou takzvaná útěkově orientovaná zvířata, a proto se mohou cítit bezpečně jen v případě, kdy tento pud mohou uplatnit. Vzhledem k omezeným možnostem chovu to nemohou být nekonečné pláně, nicméně pastvina bude také o mnoho lepší, než jakýkoliv jiný možný uzavřený prostor v nejmodernější stáji na světě. Koně v boxech trpí neustálým podvědomým stresem. Namítnete-li, že to není pravda, protože jste viděli koně, jak netrpělivě přešlapují ve výběhu, čekajíc na to, až budou puštění do boxů, tak máte pravdu, ale jen z části. za svůj život jsem si již této situace všimla.Uznávám, že je velice frekventovaná, avšak není nevysvětlitelná. Tento jev se vyskytuje jak u zvířat, tak u lidí. Dotyčný, ať už je to zvíře nebo člověk, je stresován v identickém,stísněném prostoru po dlouhou dobu, s velmi malým množstvím podnětů. Aby dotyčný byl schopen unést tuto abnormální situaci, tak si tento svůj způsob"života" osvojí natolik, že již není schopen žít "normálně". Často tento jev nastává u dlouhodobě trestaných lidí po ukončení výkonu trestu. Dotyční nejsou totiž schopní akceptovat normální běh života a často se uchylují k "recidivě" proto, aby byly v tom "svém" prostoru s pevně daným řádem, který tak dobře znají. .dalším faktorem, ovlivňujícím "těšení se"koní do stáje, je pudové chování - a to - potravní reflex, neboť zpravidla po vpuštění do stáje nastává doba krmení.
Dalším hlediskem spojeným s životním způsobem koní je právě výše zmiňovaný potravní reflex. U koní chovaných alternativním a "přijatelnějším" způsobem nic takového jako náhlé potravní podněty neexistuje. Koním je totiž, mimo dobu pracovního využití, dopřáván neomezený přístup k potravě. Tato objemná potrava, -jež není koncentrovaným krmivem, tudíž méně hodnotným-, je přirozeným krmivem, jehož konzumací koně tráví většinu dne. Na tento způsob obživy je kůň stavěn. Vzhledem k obrovským tělesným rozměrům koně potřebuje pro svou dostatečnou výživu velké kvantum potravy, což bylo prvotním důvodem, proč se na to kůň uzpůsobil. V době, kdy jsme schopni vyrobit litr granulovaného krmiva, které bude obsahovat všechny potřebné prvky, pro denní výživu koně, bez potřeby jakéhokoliv doplňku (z nutričního hlediska), je třeba se především zamýšlet nad nutností a skutečnou výhodou této naší schopnosti. Je třeba dát prostor pokrokovým technologiím v odvětvích, která to potřebují. Nicméně ve většině případů krmení koní toho dle mého názoru není třeba. Je možné takováto krmiva uplatnit v krajních případech (např. omezená možnost přijímání potravy po operačních stavech, extrémně zvýšená potřeba přijmu energie - velmi vysoký sport. je na nás si vybrat menší zlo. Nicméně při standardním zdravotním stavu koně, tohoto není třeba. My se snažíme za 400 let (počátky aktivního šlechtění anglického plnokrevníka a sportovního využití koní) předělat způsoby, které jsou ještě starší než 5000 let (domestikace), a sahají cca do starého období čtvrtohor - dob pleistocénu 1,8mil let, od kdy je znám druh Equus. První předek, který měl obdobný způsob života jako dnešní koně (stepní), již s jediným prstem Pliohippus, se objevil již v období mezi 7 až 3 miliony let. (tzn.ještě dříve).Koně mají svůj trávicí trakt uzpůsoben k příjmu potravy po většinu dne. Tento je uskutečňován za pomoci přerušovaného pohybu (který jistě všichni známe velice dobře - jestli jsme někdy pásli koně na vodítku - oni opravdu u pasení nestojí:)) . Tímto pohybem koně ujdou každý den značnou několika kilometrovou vzdálenost.(Velká etologie koní M.Duruttya). Pohyb prováděný během pastvy má blahodárné účinky na peristaltiku střev. U pastevně chovaných koní jsou koliky zcela ojedinělé. Předvídání času doby krmení dojde u boxově chovaných koní velice záhy. Vzhledem k omezenému množství podnětů se koně upínají alespoň k tomu málu. Koně si osvojí tzv. Pavlovův reflex , kdy na zvuk (zapnutí rychlovarné konvice, otevření dveří přípravny, či vrzání kol krmícího vozíku), začnou netrpělivě hrabat, řehtat, kopat do dveří. Tyto činnosti jsou u alternativně (pastevně) chovaných koní zcela vzácné . Další problém aktivně krmených koní tkví v tom, že námi určené doby krmení (které pochopitelně vyhovují nám) naprosto neodpovídají vrcholům potravní aktivity koní. Jak se říká, méně je někdy více. ve své podstatě, čím víc dopřejeme koni být koněm, tím lépe to mezi "námi" bude klapat. Takže ideální pastva 24 hodin denně 7 dní v týdnu (včetně Vánoc a svátků). Při snížení množství a kvality pastvy pochopitelně koně přikrmovat senem v ad libitním množství, na dostatečném počtu míst tak, aby se měli možnost dostat k senu koně na všech hierarchických postech (nemusí však při počtu 20-ti koní být 20 krmišť, 3-4 budou stačit). Pochopitelně při zvýšené potřebě příjmu energie je možné koně přikrmovat jádrem. Za předpokladu volného přístupu k objemnému krmivu, nikdy nebude jadrná složka potravy tak významná. Tudíž se k ní koně nebudou tak upínat. Jejich den není jasně rozdělen dobami krmení, ale je libovolně prožitý s libovolným přístupem k objemnému krmivu. Aktivita koní je také opomíjeným faktorem. Jistě jste všichni slyšeli větu: "Pospěšte si s tím čištěním, koně potřebují odpočívat", pravdou je, že to, kdy potřebujeme odpočívat my, nemá nic společného s tím, kdy potřebují odpočívat koně. Optimální dobou spánku člověka je 8-10 hodin, u koní jeto o 2/3 méně. K pravému spánku koně se navíc připočítává i odpočinek v periodách během celého dne, ale to už bez polohy vleže.toto bylo zjištěno na základě pozorovacích experimentů (Velká etologie koní - M. Duruttya )Z těchto tvrzení vychází fakt, že pokud koně po dobu trávenou v boxe nemají sníženou potravní, pohybovou,. aktivitu a vnímání a v podstatě - nespí - ("spí" - odpočívají v periodách, ale zanedbatelných v poměru k době strávené ve stáji), tak se nutně musí nudit. Je pochopitelné, že při celoživotním konvenčním chovu je možná jistá tvárnost koně v jeho životních rytmech, nicméně tato tvárnost je iniciovaná snahou se částečně přizpůsobit nenormálním životním podmínkám. Při tradičním běhu stáje, obzvláště při zimním provozu, stáj zavírá tak okolo 16-17 hodiny a ráno se krmí tak v 6-7. To je nejméně 13 hodin s minimálními podněty, což je většina dne. V případě, že je nedej bože nehezké počasí a majitel nemá čas ( když si všichni sáhneme do svědomí, tak musíme uznat, že nikdy nejdeme jezdit s koněm 7 dní v týdnu, a ani by to nebylo správné),tak je kůň odkázán pouze na "vytržení z nudy" v podobě krmení (v případě nevalné aktivity, nebude krmivo valného množství -vzhledem ke koncentrované formě - jádra a sníženému výdeji energie - v boxe- aby kůň byl ve "formě" a nebyl obézní).
Toto zásadní omezení vjemů vede hlavně k vývoji alternativního chování, a to takzvaných stereotypií. Tyto jsou v případě spatření označeny za "nevhodné či obtížné" chování. Stereotypie však koni pomáhají najít cestu z toho (samota, stísněné prostory, .), aby dočista nepropadli depresi (když už za tento stav nebudeme považovat právě stereotypii). Stereotypie je založena na daném pohybu, který koni přináší satisfakci v případě jeho ustavičného opakování. Koně se často k tomuto chování uchýlí v stresové situaci, v níž toto naučené chování přinese koni "klid" nebo jakousi útěchu. Princip tohoto chování spočívá v tom, že si kůň najde svou cestu, jak se zabavit. Vzhledem malému počtu podnětů (nemožnost sociálních projevů, hledání potravy,..), na které kůň může reagovat"radostí" (která se projevuje vyplavením tzv. hormonu štěstí - endorfinu),si tělo najde určitý únik, v podobě opakování pohybů nebo činností, za které jej mozek odměňuje právě zmíněným hormonem - je to v podstatě určitá forma "drogové" závislosti . V krajních případech můžeme pozorovat agresivní projevy, při snaze vytrhnout koně z jeho stereotypie. Jakmile se jednou kůň naučí takovým to zvykům, je velice složité je alespoň omezit a řekla bych, že je téměř nemožné je úplně odstranit. I v případě značného zpestření života takovýchto jedinců, se tito při sebemenších stresových situacích k stereotypnímu chování uchylují. K psychickému zdraví neoddělitelně patří i zdraví fyzické, obě tyto složky se pochopitelně odvíjí od nejoptimálnějšího možného způsobu chovu, výcviku a vhodné genetické výbavy. Všeobecným pravidlem je, že základními vlivy na charakter koně jsou tři a to :
A- chov - co možná nejpřirozenější podmínky

B- genetický základ -dědičnost a rodiči předávané vlohy
C- výcvik - založený na etologii koní vycházejících z jejich reflexů
Z tohoto tvrzení logicky vyplývá, že i kdyby byl kůň geneticky sebehorší (problémy ve vzájemném porozumění se ale málokdy odvíjí od genetického základu koně), tak optimálním výcvikem a chovem budeme mít vždy ze 2/3 lepšího koně než horšího. Vzhledem k tomu, že výcvik není vždy úplně nejsnazší, tak je v našem vlastním zájmu si ulehčit práci "bezpracným" praktikováním nejoptimálnějšího chovu. Neboť všechny výše uvedené tři složky jsou stejně důležité. Přívlastek "nejoptimálnější možný" používám z toho důvodu, jelikož není možné zajistit 100 % optimální chov. To by znamenalo, že by v takovémto chovu neměl člověk místo - tudíž chov by nebyl chovem. Toto se týká například navracení koní Převalského do pouště Gobi., Camarqů ve Francii, nebo mustangů v Americe. Diky této skutečnosti, je ježdění a s tím spojený výcvik, jediným opravdu nutným zlem a podmínkou chovu. Ovšem okolnosti ježdění jsou velice relativní a stejně tak jako chov.
Pojďme se podívat na konkrétní podmínky nejoptimálnějšího chovu - dle mého přesvědčení.
A nepřetržitý pobyt venku - blahodárný vliv na celý organismus
omezení potíží s dýchacím aparátem, správná funkce kopytní pumpy díky zvýšené frekvenci pohybu, správné prokrvování končetin - zabraňování hromadění lymfy na končetinách po výkonu, samovolné mokření kopyt ranní a večerní rosou, uvykání na vnější prostředí , pozitivní vliv na růst kopytní rohoviny, zamezování teplotním extrémům ve velmi rychlém časovém sledu, ničení choroboplodných zárodků UV zářením, dostatek podnětů - možnost reakce na vnější vlivy - srny, traktory,., psychická rovnováha

A1 Bosá kopyta a blahodárný vliv pohybu na ně i celý pohybový aparát - správná funkce kopytní pumpy viz níže, ulevování srdci, správné vylučování, lepší schopnost orientace v terénu,uplatnění samočistící schopnosti kopyt,optimální konzistence kopytní rohoviny pro daný terén pastvy, ...celodenní pastva má blahodárný účinek na kopyta neboť koně trávící většinu času s hlavou u země zatěžují více jejich přední část... tudíž se rychleji opotřebovává a nedochází k tvorbě tzv. "sukní" (oddalování kopytní stěny od kopytní kosti) na kopytech (Život se zdravými kopyty - H. Strasser)

Kopyta - toto téma bude doplněno, neboť se jím budu zabývat ve své bakalářské práci Vliv plemenné příslušnosti na kvalitu kopyta...
Základním požadavkem na kopyta, jež bývá často zaměňován je pevnost, ne tvrdost. Kopyto ve své podstatě obsahuje jen velice málo částí, které jsou opravdu tvrdé. Je složeno z jednotlivých vrstev, které by se daly přirovnat k slupkám cibule.Tyto slupky jsou jednotlivé druhy rohovin vyrůstající s různých typů škár.
Potřeby kopyta pro optimální vývoj - stálý pravidelný pohyb 24 hodin denně,
střídání povrchů, členitý terén
bezprostřední kontakt se zemí,
správný výživa,
pravidelný styk kopyt s vlkostí.
Tyto všechny požadavky splňuje výběh a využít je mohou jen nepodkovaná kopyta.
Předchozí body jsou doufám zřejmé, pojďme lépe se tedy podívat na ten poslední.
Kopyto pro to, aby mohlo být pružné, potřebuje být dostatečně hydratováno. Bez vody se kopyto stane křehkým.... a může praskat, že?!.Fakt, že se jedna souvislost odvíjí od druhé, a bez sebe navzájem nemají smysl, si dokážeme hned.Kůň je závislý na pobytu venku protože,byť je sucho sebevětší, tak ráno při úsvitu a večer při západu slunce rosa vždy padá a právě chůzí po takto orosené trávě kopyto získává svou vodu (toto dost dobře nelze praktikovat u boxovaných koní.)
Chvíle, kdy je kopyto např. umyto... setkalo se s ad libitním množstvím vody... neznamená, že se kopyto změní v želatinu, po které kůň nemůže chodit.Jestliže máme problém s měkkým kopytem, ve většině případů (pokud pomineme genetickou stránku věci), je velice pravděpodobné, že je o něj nesprávně postaráno ...takže špatně strouháno, vyleptáváno a rozkládáno čpavkem hromadícím se na podlahách stájí, sušeno nepřirozeným managementem koně,. Čpavek je nestálá kapalina (má snahu se měnit v plyn) vznikající rozkladem močoviny (obsažené v moči) při kontaktu se vzduchem.Ve stájích je v enormních množstvích( je li čpavek již cítit, je jeho mezní hodnota překročena mnimálně pětkrát. Tato zásada má katastrofální účinky nejen na kopyto, ale i na DS koně(pokud nevěříte, vezměte si lakmusový papírek - k měření PH a uvidíte sami...). Právě tak jako každá tekutina i čpavek má schopnost kapilarity(vzlínání), a jestliže jste někdy viděli strukturu rohoviny chodidlového okraje (krycí rohovina) kopyta, tak víte, že je složená z vertikálních "rourek",což je navíc ideální struktura, která tento jev podporuje. Takže nikoliv vodou, ale zásadou z podestýlky je způsobeno křehnutí.V případě, že takovéto kopyto "ošetříte mazáním" ,absolutně zamezíte kontaktu s vodou, čímž ještě zvýšíte savost kopyta, vůči močové směsi na podlaze. Pokud kopyto nemá tyto výše zmíněné aspekty k dispozici, je jasné, že nemůže správně zastávat svou funkci.Takže je třeba mu "pomáhat". Vězte však, že jakmile se pustíte do jakéhokoliv zásahu, nezpůsobíte jen to, kvůli čemu jste tento krok podnikali, vždy to s sebou nese i nějaké přitěžující následky na funkci jiných aparátů... Proto je třeba řádně zvážit takovéto kroky a domyslet je do důsledků... Je třeba si uvědomit, že podkova "ochranu kopyta" zajišťuje, ale pouze co do obrušování rohoviny, což je bezesporu. Pokud zamezíte styk kopyta se zemí, prostě není možné, aby se obrušovalo...Je třeba si uvědomit, že podkova nám pomáhá udělat kopyto tvrdším, nicméně naším zájmem je kopyto pevné (= se schopností pružit, schopné měnit svůj tvar a tím pohlcovat energii nárazu), v tomto případě je podkova jen přítěží. Obrušování rohoviny je normální proces, kterým je normální kopyto schopno reagovat svým přiměřeným růstem. V případě že tomu tak není, tak nutně reakci nepředchází žádná akce, tudíž je kůň nerovnoměrně pohybově zatěžován(nebo v případě podkování téměř vůbec)- pohybem pro kopyto se rozumí nucené změny tvaru důsledkem tlaku o zem (s podkovou velice omezeno). Jestliže se u zdravého koně nedaří bez problémů jezdit bez podkov, je něco v nepořádku, s jeho odchovem, prací pod sedlem... Za zmínku stojí, že nakováním koně řešíte pouze důsledek, nikoliv příčinu.Obdobou takového chování, je jako byste si pro to, aby vám nekapalo z nosu do něj strčili kapesník a byli spokojeni, že vám již opravdu nekape z nosu!!!!! Skutečnost,že existuje nějaký problém v osvětě koňské populace, je jasně prokazatelná faktem, že je většina koní kovaných...
(pozn. Autora) Nerada uvádím přídavné jméno bosý, bosonohý,. neboť je proti mému přesvědčení nazývat koně bez podkov bosými. Není to totéž. Koním bez podkov nechybí žádná součást a jsou plně využitelní. Z tohoto tvrzení by se mělo vycházet a zejména jej zohledňovat při plemenitbě.

. A2 Neustálá možnost příjmu potravy - správná funkce trávicího traktu, omezení vzniku žaludečních vředů, zamezení vzniku alternativních pohybových vzorců (stereotypního chování), zaměstnání koní, možnost uskutečňování přerušovaného pohybu (Velká etologie koní M.Duruttya.)

Je pravdou že stereotyp všeobecně útěkově orientovaná zvířata uklidňuje, neboť mají "jistotu" v periodickém opakování situací a nemusí čelit nějaké nenadálé, ze které by pro ně mohl vyvstat potencionální problém...Vzhledem k tomu, že koně nechováme pro celodenní hodinaření, klkání,. ale k "práci", při níž vyžadujeme klid a koncentraci (obzvláště ve stresových situacích pod sedlem nebo v zápřahu), tak by naší snahou mělo být zaměstnat koně natolik, aby si nemuseli vytvořit svůj vlastní svět(viz výše).Tudíž umožnit koni "svobodnou" vůli v tom, co dělá a možnost příjmu potravy, kdykoliv si vzpomene. Kůň jakožto býložravec je uzpůsoben k příjmu nepříliš bohaté potravy, načež je nucen její kvalitu nahrazovat kvantitou. To množství potřebné k přežití koně objemného krmiva je tak obrovské, že se jeho konzumací kůň zabývá většinu dne. Z tohoto také vychází fyziologicky "příjemná" standardní pozice těla koně, která je s hlavou u země. Proto "seníky a krmelce" v úrovni plecí nebo výše naprosto neodpovídají fyziologii koně, stejně tak i téměř celodenní pozice těla koně v boxe s hlavou nahoře (kůň ze své přirozenosti potřebuje mít možnost pozorovat okolí...a to o to více, čím více je mu znemožňován útěk - což v boxe je velmi) je pro něj nenormální.(pochopitelně mimo dobu krmení objemným krmivem- pouze však v případě že jej dostává kůň na zem)

A3 Stálý přímý kontakt s ostatními příslušníky druhu na dostatečném prostoru- sociální kontakt - rozšíření podnětů během dne - utřiďování si hierarchických postů, boj a upevňování pozic, KOMUNIKACE, denní rytmicita -ovlivňování jedinců stáda nejvýše postaveným, psychická rovnováha, fyzická rovnováha, socializace, možnost sociálních projevů v rámci druhu

V případě, že kůň je součástí stáda, tak jen nucen používat právě pro své projevy sociálního chování synapsí šedé kůry mozkové. Tato se tímto trénuje a správně funguje. V případě, že tomu tak není, tato část mozku zakrňuje. V praxi je takovýto kůň daleko hůř schopen zvládat stres než kůň optimálně chovaný.(viz Celostní ošetřování kopyt- H. Strasser). Znalost sociálního chování je zvláště důležitá, neboť koně provází celým životem. Proto je třeba dopřát koni, alespoň jako hříběti, pobyt ve stádě, který jej naučí správným zvykům. U koní, jež neovládají " svou řeč", se stává, že v budoucnu v případě kontaktu s dalšími příslušníky svého druhu nebudou schopni vyjádřit své rozpoložení, nebudou schopni začlenění a přijetí mezi ostatní jedince. Asociální koně trpí frustrací a potýkají se s ní po celý život. (Vzhledem k tomu, že během života koně nutně nastane chvíle kdy bude muset zůstat s ostatními koňmi - což je naprosto normální).
Kontakt mezi jedinci stejného druhu může být ale i dvousečnou zbraní, právě bez dostatku prostoru a absence přímého kontaktu mezi koňmi. V případě boxového ustájení vedle sebe dvou přibližně stejně silných a dominantních koní, může docházet k neustálým atakům z obou stran. Důsledkem toho bude následné unavování a frustrování obou. Koně mají rádi vyjasněné hierarchické pozice, které mohou ctít a vycházet z nich. Jakýkoliv dlouhodobý neklid a nejasnost postů a nejistota narušují psychiku koní. Neustálá podvědomá nervozita může ovlivňovat charakter koně. V případě volného prostranství by se odehrálo "soupeření"(poměření sil, zhodnocení soka, podřízení ), soupeři by dospěli k rozhodnutí a uklidnila by se situace. Problém by se považoval za vyřešený. I v případech jasných hierarchických postů je box pro život koně extrémně malý... Dominantní uznávaný jedinec bude trvat na odchodu submisivního, načež bude stresován,ignorací submisivního. Zatímco podřízený čelící hrozbám by se rád vymanil z psychického nátlaku, ale je omezen prostorem boxu.Tyto skutečnosti mají za následek permanentní stres a podvědomou nepohodu. Spolu s izolací koně od vnějšího prostředí, nemožností projevů vlastní osobnosti v rámci stáda,jsou to fakta výrazně pozměňující charakter koně.

A4 Optimální trénink termoregulačního systému
správná funkce imunitního systému, vyšší obranyschopnost,odolnost vůči vnějším vlivům, otužilost, vyšší životaschopnost druhu
Je zajištěný venkovním prostředím - část termoregulace je zajišťovaná pomocí zvyšování izolační vrstvy vzduchu napřímením chlupů. Toto je zajišťováno pomocí "svalů" u chlupového lůžka(m.errector pili)- svými stahy a ochabnutími zajišťují momentální optimální tloušťku izolační vrstvy vzduchu. Je třeba poukázat na fakt, že koně snáze teplo vyrábí než jej odbourávají - takže jestliže kůň trpí vlivem počasí, tak v létě, nikoliv v zimě. (Celostní ošetřování kopyt - H.Strasser ),
Teplotním extrémem myslím značnou změnu teploty za krátký časový úsek. Například v zimě, při opouštění stáje(kamenné) o teplotě vzduchu cca 8 stupňů Celsia, do výběhu s teplotou vzduchu -5 stupňů Celsia. Doba vyvedení koně ze stáje trvá zhruba dvě minuty. Během této doby se okolní teplota změní o 13 stupňů Celsia. Stejná situace nastává i během letních měsíců, jen s obrácenými teplotami (stáj 15 stupňů a venku 28 stupňů Celsia).
V případě dřevěných venkovních boxů je teplota ve stáji v zimě totožná s teplotou venku, s rozdílem, že volný kůň má pří velice nízkých teplotách možnost zahřát se pohybem.Přibližně 80 % energie potřebné pro svalovou kontrakci se přemění v teplo. V létě je situace ještě horší, neboť teplota uvnitř dřevěného boxu se vlivem slunečních paprsků kumuluje a je mnohem vyšší než venku.. Touto demonstrací nechci říci, že je lepší koně nepouštět ven, nicméně, že je lepší koně nezavírat. Takováto teplotní změna ve venkovním prostředí je velice mimořádná.Pro živočichy je nutné pohybovat se ve stálém prostředí, neboť nejsou schopni reagovat na extrémní teplotní změny v několika minutovém horizontu. Alespoň pro ty, kteří nemají možnost se sami oblékat či svlékat podle svých pocitů. Dalším faktem je že termoneutrální zóna koně je - 15 stupňů až + 25 stupňů.( Výživa zvířat Alois Kodeš). Tzn. teplotní rozmezí, kdy kůň nepotřebuje zapojovat žádné termoregulační mechanismy (nepotřebuje energii navíc) pro udržení teploty svého stálého vnitřního prostředí.

Jestliže namítnete, že se chlad dá vyřešit pokrývkou, tak se pokusím oponovat. Bereme v potaz, že víme jak vypadá standardní koňská deka, tudíž zůstává odhalen krk a končetiny. Na končetinách, obzvláště v ingvinální oblasti, vedou artérie přímo pod kůží právě pro zvýšení schopnosti odvádět z těla teplo. Tyto oblasti deka nezakrývá. Dále pak od karpálních a hlezenních kloubů distálním směrem dolů se nepodílejí na stavbě končetin svaly=hmota (izolace), rezervoáry tepla, krve. Tím pádem artérie zásobující krví spodní časti končetin se nemají kam "vnořit". Od vnějšího prostředí je odděluje pouze kůže a místy šlachy. Toto je činí "nejzranitelnější" částí těla koně. Vzhledem k tomu, že končetiny deka nepokrývá a jsou vystaveny vnějším vlivům, je třeba zajistit, aby se příliš nepodchladily. Jestliže se kůň začne snažit o zahřívání končetin bude nutně docházet k přehřívání v místech, které zakrývá deka...

A5 Optimální funkce imunitního systému zajištěné venkovním prostředím- rovnoměrné, pravidelné zatěžování organismu pozvolnými změnami okolní teploty, stálé, přiměřené působení patogenů, absence nepřiměřeného zamořeného prostředí (stáj), rovnoměrné ataky cizopasníků, kteří jsou nuceni vzdorovat přírodním podmínkami (UV záření,teplota,vlhkost,...),sezónní namáhání organismu - pozvolný přechod mezi ročními obdobími - určovaný teplotou a délkou světelného dne

Dalším aspektem z části podílející se nejen na utváření charakteru koně je

B- genetický základ - dědičnost a rodiči předávané vlohy

Genetika rozlišuje předávané vlohy na dva typy. Mohou být charakterové nebo exteriérové.

Vliv genetiky na charakter koně je bezesporný. Všichni si jistě uvědomujeme rozdíl charakteru mezi anglickým plnokrevníkem a norikem. Nicméně dle teorie tří bodů utvářejících osobnost koně je genetika "jen" jednou třetinou.:) "Genetický" charakter správně utvářený se projevuje temperamentem, nikoliv psychickou nerovnováhou. V případě neshody s koněm, je vznětlivější charakter častější příčinou "problému vzájemného porozumění". Nesprávný management má daleko zřetelnější následky na citlivějších a impulsivnějších koních. Často se nesprávně říká, že tito jsou nevyrovnaní. Pamatujte na to, že základní rysy osobnosti koně utváříme sami.V případě, že aktivní potenciál koně využijete ve svůj prospěch, dosáhnete daleko lepších výsledků, než s koněm klidnější povahy. Nic není nemožné. jen je třeba někdy víc snahy, trpělivosti a osobního klidu.plnokrevní koně jsou výzvou. Exteriérové vady můžeme dělit na velice závažné - neslučitelné se životem, nebo nadstandardní péčí kompenzovatelné.V případech kompenzace konstitučních nedostatků je však třeba zvážit, zda se chov neprospívajícího jedince vyplatí po stránce ekonomické a etické. Dále pak, zda-li je takový kůň hoden účasti v chovu a přenášení své genetické výbavu na potomky. Je třeba zvažovat selekce pro extrémně výjimečné vlastností ve specializované výkonnosti ve prospěch vlastností potřebných pro "standardního všestranného samostatného života schopného koně". Je třeba přemýšlet do důsledků, a vidět do budoucna.
Vzhledem k vysokým (nefyziologickým, neetologickým,.)požadavkům pro nejlepší sportovní výsledky se odvětví jezdeckého sportu úzce specializují. Vymezení působení potírá alespoň průměrné všeobecné schopnosti. Mělo by existovat více kombinovaných disciplín pro udržení zdravých koní. Kůň by měl být všestranný nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Pro chov je důležité vymezení hranic co je "v pořádku"a co ne. Zda-li kůň neschopen pohybu bez ortopedické péče (s vrozeným defektem rohoviny, kopyta,.), je hoden množit své geny v potomstvu. Alarmující je ignorace potíží s neasistovanou existencí koní a jejich považování za normál. Kritériem limitujícím výběr chovných jedinců je výkonnost, nikoliv odolnost.Měli bychom se zamyslet a zkusit zohledňovat primární požadavky na koně. Toto téma je velice citlivé, ale dle mého názoru by si zasloužilo reformu
Je třeba stanovit pravidla hry. Kdo, proč a za jakých podmínek se může účastnit chovu. Pravidla by však měla být smysluplná, odůvodněná a oproštěna předsudků a přežitků. Dále pak je zapotřebí většího úsilí ke kontrole jejich dodržování.Zmírňování rozdílů v podmínkách uchovnění hřebců a uchovnění klisen.Přísná a individualitu výcviku znemožňující kriteria hřebců proti paušálnosti klisen. Můžete namítnout, že pravidla vychází z přírodního vzoru, kdy se klisny v"harému" rozmnožují libovolně a jen hřebci podstupují selekci.Máte pravdu. Je důležité si ale v předchozí větě uvědomit slovo libovolně. Na celou situaci je třeba nahlížet komplexně. Nemá význam se ortodoxně držet jedné polopravdy a ostatní fakta ignorovat. V divočině se také vyskytují potulná stáda hřebců - čekatelů, a i klisny se z času na čas vzdálí od svého stáda. Existují "děti" náhody, vymykající se pravidlu, že je jejich otec musí být silný a dominantní, vůdce stáda. Otcem může být i hřebec chytřejší a trpělivější. Je to přirozený pokus o evoluci lepších, odlišných, schopnějších jedinců, nosících geny zajišťující jiné, možná lepší vlastnosti.
Pochopitelně jedna věc je naše zbožné přání a druhá věc je realita páření. Určování vhodných rodičovských dvojic je ovlivňováno spoustou faktorů.Ovšem všechny je znají jen zvířata sama. Jedním z velice důležitých jsou sympatie daných jedinců. Pro dostatečný projev akceptování partnera je však zapotřebí znalost sociálního chování, prostor a volnost obou jedinců. Zamysleme se, přestože toto je naprostá utopie, že způsob, jakým dnes přistupujeme k chovu koní, jej však ani okrajově nebere v potaz. Měníme pravidla "přirozeného" chodu rozmnožování koní. Stanovujeme nenormální kriteria (parkurová, drezurní,. výkonnost) podle nichž vybíráme plemeníky.Nynějším pravidlům pro plemeníky vadí nejasný původ do 5-ti generací, zároveň však nevadí jasná exteriérová vada. Neustále slevujeme a oddalujeme se od "průměrného"standardu a koňské nutnosti kvůli našim přáním. Násilím nutíme klisny akceptovat hřebce. Nedbáme na rozvíjení sociálního chování koní, nahrazujeme jej sobeckým svazováním a veterinárními zásahy(hormony, sedativa). Z hřebců tímto přístupem vychováváme násilnické ignoranty. Nyní situace vypadá, že se trošičku pocuchá srst, ale za 11 měsíců máme krásné zdravé hříbě. Řeknete si, no tak. Nikdo však nemá ponětí, jak se vliv našich rozhodnutí promítne například do chování, nebo životaschopnosti koní za 20, 40, nebo 100 let.Potíráním jejich osobnosti se k tomu můžeme propracovat. Nastavením pravidel by bylo možné tyto problémy řešit, pravidla a soutěž mají svou podstatu v pro všechny stejné startovní čáře.Posuňme tento pomyslný start kousek zpět ve prospěch koní a zapracujme trochu víc na sobě. Tento problém se pochopitelně týká všech zvířat podstatných pro člověka, tím závažnější situace je.

C- výcvik zajišťován optimální komunikací s koněm založený na základních etologických principech koní

Říkáme si páni tvorsva, tak bychom se měli pokoušet se tak i chovat ...
..."Lidská hloupost pramenící z nevědomosti je bezbřehá"MVDr. Slavík
...měli bychom se snažit najít břehy ...
My očekáváme spolupráci od koní, nikoliv koně od nás... takže bychom se my měli učit cizí řeč, neboli jak svá přání co nejšikovněji sdělit koni... vzhledem k tomu, že kůň se asi nenaučí mluvit, měli bychom se my naučit hýbat. Snaha převyšovat koně fyzicky je pod naší úroveň, tudíž se musíme snažit převýšit jej intelektem. Vězte, že cokoliv kůň dělá, je již odezvou na to, co jsme mu již sdělili my... Nemá význam se na koně zlobit, oni jsou dokonale čistým zrcadlem našich schopností.
Jestliže vidíte koně zlé, nebudou jiní ani jejich majitelé,stejně tak je to i s lekavými, bojácnými, arogantními, neochotnými,....

C1 Princip akceptování požadavků na základě respektování vašeho chování, svobodné volby a nikoliv strachu
My, jakožto kdokoliv, kdo má být vyslyšen...(ať kůň nebo člověk...), bychom svého měli dosahovat na základě uznání druhých, nikoliv svou hrozbou. Chováme se tak, jako bychom říkali: Poslouchej mě, svým svým příkladem spravedlivého, moudrého, zkušenějšího a důsledného vůdce ti zajistím jednodušší život. Toto koně přesvědčí o tom, že má smysl nás následovat... i když se vám to může zdát jako nerealizovatelné... je možné své chování takto uzpůsobit.Nejprve však je třeba mí vyjasněné vztahy mezi námi a koněm. Jakmile nebudou jasně vymezené, kůň bude nejistý a bude neustále zkoušet, co ještě může a co už ne ve snaze si situaci ujasnit. Je důležité být vždy důsledný, spravedlivý, klidný a vnímavý.

C2 Tlak psychický,fyzický a klid psychický, fyzický
Nejprve si vysvětleme, co je tlak psychický. Je to nátlak, který vyvíjíme na koně ve snaze donutit ho k řešení situace, jak se z něj vymanit za "vedlejších účinků" - námi požadovaného cviku. Naší reakcí na pozitivní odezvu koně je "vypnutí" a upuštění od naší žádosti ke koni. Nastává naprostý klid. Pro nás to znamená povolit svaly, uvolnit se a zároveň vypnout i myšlenkově, nemyslet na nic. Je to velice složité, protože člověk se podvědomě snaží a tím mu nejde se dostatečně uvolnit, aby odměnil koně. Kůň je vůči takovému jednání velice citlivý a uvědomí si svou odměnu. Tlak fyzický je tlak holení, rukou, otěží, provazovou ohlávkou,., zvyšuji vážnost svých požadavků do doby, dokud kůň nezareaguje odevzdáním se tlaku, jakmile toto proběhne, odměním okamžitým povolením. Jen tyto rovnice mají logiku a smysl pro koně. Pokud budete vyvíjet tlak neustále bez odezvy na reakci koně, propracujete se k mrzutému a nervóznímu, nebo otupělému koni. Pokud však budete tento princip ctít, docílíte aktivního přívětivého, komunikativního partnera, neboť kůň bude sklízet úlevy za své vstřícné chování a to jej bude motivovat k následování vašich požadavků. Často se setkáváme s pojmem přirozená komunikace. Chtěla bych jen podotknout, že zde došlo k mylnému pojetí spojení slov přirozená a komunikace. Komunikace je bezesporu na svém místě, stejně tak jako je komunikací klasické ježdění, vodění koně, vozatajství. Komunikace se zakládá na sdělování pocitů jedince jedinci... Se slovem přirozená to nebude už tak jednoznačné, nemyslím si, že komunikace koně a člověka je přirozenou. Jen, že může být založena na přirozených etologických reakcích koně. Toto je tím základním rozdílem, který dráždí zastánce klasického ježdění. Nicméně všechny styly by měly vycházet ze skutečnosti, že kůň je živou cítící a myslící bytostí. A pevně doufám, že i prapůvodní základy ježdění toto ctily. To, jak přistupujeme ke koním, je na každém z nás. Proto je důležité "jen" nemít mezi ušima bramboračku:)
Princip taktiky tlaku a klidu tkví ve snaze koni významně zpříjemnit úkon, který od něj vyžadujete a značně mu ztížit jeho možné nežádané reakce. Odměnou za požadovanou reakci koně je přestat tlačit. Tlak, kterému je kůň vystaven a který jej nutí začít řešit danou situaci. Je důležité být citlivý - ve smyslu, abyste již pouhý náznak odměňovali a tím koni ukazovali správnou cestu. Dále také abyste podle reakcí koně správně "dávkovali"tlak. S postupem času je třeba dané úkony prodlužovat a zvyšovat jejich četnost, až docílíte kýžené podoby. V případě negativní odezvy koně je třeba mu jeho činy znepříjemnit. Není myšleno koně trestat fyzickou silou(neboť by se nám mohlo stát, že v rámci aplikace brutálních metod by nám toto chování v extrémní situaci mohlo být vráceno...). Trestem se myslí obtěžování psychické a to právě zvyšováním nátlaku v podobě nuceného pohybu. Trestem největším, jaký může kůň dostat, je vyhnání ze společenstva, neboť osamocený kůň je velice zranitelný a lehce napadnutelný lovci... Tato výchovná pomůcka je i mezi koňmi hojně využívána, v rámci upevňování hierarchických postů. Hierarchicky výše postavený jedinec, chce-li si prohloubit svou nadřazenost, vychovává mladší a níže postavené jedince právě vyháněním. Toto činí do té doby, dokud níže postavený neakceptuje nadřazenost vůdčího koně.V případě, že se tomu tak stane,(kůň se vzdálí dostatečně od pronásledovatele tak, aby ctil vyžadovaný životní prostor výše postaveného jedince), tak nahánění ustane. Odstranění příčiny znamená odstranění důsledků. Tlak-klid, výhodné-nevýhodné... V případě žádné odezvy na náš tlak je třeba jej postupně zvyšovat do té doby, než vyprovokujeme nějakou reakci. V případě, že byla negativní a neochotná, přesvědčujeme koně o nutnosti nás vyslyšet v podobě upevňování si své vlastní nadřazené pozice. Později opakujeme celou situaci znovu do doby, než nastane pozitivní reakce. V takovém to případě okamžitě přestaneme s tlakem a chválíme. Pochvala je velice motivační proto je třeba s ní nešetřit. Při učení něčeho nového, je dobré, hned po dosažení cíle, byť jen malým náznakem, ukončit výcvik a pokračovat později. Kůň si zapamatuje, jak se dostal zpět do "klidu" (za stádem na pastvinu) a příště nám při stejných pomůckách bude ochotně nabízet stejnou svolnou reakci. Pro úspěšnou aplikaci této taktiky je vhodná kruhová ohrada (protože můžeme současně stát a kůň běhat).

C3 Možnost vlastní volby
Tak, jak jsem se výše zmiňovala, právě metodami tlaku a klidu donutíte koně vždy jednat. Za předpokladu ignorace slabého tlaku, jej budete postupně zvyšovat, až donutíte koně tuto nelibou situaci řešit, protože se mu bude tlak zdát nesnesitelný. Právě způsobem zvyšování tlaku v pokročilejším stupni výcviku docílíte toho, že kůň bude reagovat již na malý tlak. Neboť se bude chtít instinktivně vyhnout zvyšování tlaku, které by v případě neuposlechnutí následovalo. Je nutné podotknout, že hovoříme hlavně o tlaku psychickém. Nikdy se nesmíme dostat do situace, kdy budeme neustále tlačit fyzicky bez nějaké změny v chování koně. Jestliže kůň nereaguje, děláme něco špatně. Takto si totiž koně naopak jen otupíte. Naučí se, že když vydrží trochu dloubání do žeber, tak nebude muset jít v rychlejším tempu. K tomu nesmíme nikdy dojít.
Důležité však je, že koně "svazováním" nedonutíme udělat požadovaný úkon, tak aby jej kůň skutečně akceptoval a kdykoliv jej na požádání opět provedl. Takže donucováni je v podstatě ztráta času, neboť když si nenajdete chvilku koni požadovaný úkon objasnit, nikdy dané téma nebude uzavřeno. Jestliže se budete se snažit v případě potřeby zas k němu koně jen donutit, budete se muset tím zabývat znovu a znovu. Jakmile však dojdete k pochopení se, můžete problém považovat za vyřešený a již s ním nebudou potíže. Z donucení navíc nebude tento úkol v takové kvalitě, jakoby jej plnil ze svého vlastního rozhodnutí. Naším úkolem je dát koni prostor ve společném vztahu. Dosáhneme toho tím, že mu dáme možnost se vyjádřit. Na nás je vzniklou situaci nastavit, tak aby koni vznikla snadná cesta. A potom záleží jen na něm, aby se po ní vydal. Vězme, že když jakékoliv jiné řešení bude ještě horší než naše "snadná" alternativa, že se všichni koně, na základě zdravého rozumu, budou ubírat tou příjemnější cestou, tudíž se budou snažit vyhovět naším požadavkům. Je nutné vědě, že i když je někdy možné koně donutit k poslušnosti působením síly, není tento způsob efektivní. Nikdy jej nelze uskutečnit bez negativních účinků, které se nutně projeví fyzickým a psychickým strádáním koně(pomineme-li tuhnutí, křečovitost a těžkopádnost). Brzo se takto cvičení jedinci stanou neochotnými ke spolupráci. A víme, že když se nechce, je to horší než když se nemůže.

Tímto bych ukončila letmé nasměrování na cestě do hlubin koňské duše. Jestliže se však chcete opravdu něco dozvědět, musíte toho spoustu, načíst, vidět, vyzkoušet a pak se nad tím vším zamyslet. A hlavně neustále se chtít vzdělávat. Používat zdravý rozum a hlavně se dívat na své koně. Oni nám to řeknou sami, co potřebují a co ne. Je třeba být všeobecně vzdělán ohledně všech koňských oborů. Pochopitelně je dobré vidět a dozvědět se i tom "špatném"- respektive tom s čím se neztotožňujeme - alespoň se ujistíme ve své pravdě, a nebo třeba právě naopak! Pozor však dávejme na důvěryhodnost zdrojů informací! Vhodné jsou recenzované články odborníky. Knihy psané vysokoškolsky vzdělanými lidmi, vědecké časopisy,.
Často se stává, že se publikují články lidí, kteří ne vždy mají co říci, čímž matou lidi pracující s koňmi v reálu. Problém je, že i lidé s opravdovými znalostmi a dovednostmi, které byly jejich koňmi nucení v průběhu života načerpat, (neplatí to však pro každého,neexistuje garance schopností chovatele, jen na základě jeho dlouhodobých zkušeností s chovem),nemají žádnou oficiální školu, čímž ztrácejí na důvěryhodností... Takže jak odhalit člověka, který ví o čem mluví a může nám pomoci? Nelépe tak, že nám věci které bude říkat budou dávat smysl. Bude se nám líbit, jak přistupuje ke koním, jak se líbí tomu mému koní. no tak vezměme rozum do hrsti a opět se neupírejme k zažitým a vštípeným názorům, které jen slepě přejímáme! To je lék na vše. Apeluji na všechny čtenáře. Jak víme pravidlem bývá, že je-li cesta rovná a snadná většinou k ničemu významnému nevede. Takže, neprohlížejte si obrázky v nesmysluplném textu, ale ponořte se do studia odborné literatury psané vzdělanými lidmi vyzdvihujícími fakta a souvislosti mezi nimi...

Dovolím si doporučit několik na základ.
VELKÁ ETOLOGIE KONÍ M. Duruttya
CELOSTNI OŠETŘOVÁNÍ KOPYT H. Strasser
ŽELEZOV V KOŇSKÉ HUBĚ R. Cook
ŽIVOT SE ZDRAVÝMI KOPYTY H. Strasser
KULHÁNI K RÁJI J. Webster
PODKOVÁNÍ, NUTNÉ ZLO? H. Stasser
V HARMONII S KONĚM R. Hunt
KONĚ NIKDY NELŽOU M. Rashid
JÍZDA NA VLNĚ Ch. Irwin
ZÁKLADNÍ KURS WESTERNOVÉHO JEŽDĚNÍ P. Kreinberg
TANEC S KOŇMI K. Hempfing
OMYLY MODERNÍ DREZURY P. Karl
POCTA KONÍM Z. Mahler
KONĚ A JEJICH POHYB G. Higginsová
PŘÍRODNÍ LÉČBA KONÍ C. Witteková
HOVORY S KONĚM K. Mattelonová
S RESPEKTEM! A. Beran

I přes čerpání z odborných zdrojů musíte načíst kvanta, konfrontovat mezi sebou, vyzkoušet,vypozorovat a poté budete mít teprve nějaký názor. Vzhledem k mému věku se nepovažuji a ani nemohu považovat za "odborníka", každopádně jsem teprve na začátku. Je důležité doplnit, že i přes to, v jakých věcech dnes vidíme smysl, logiku a jakým směrem bychom se chtěli dát ve svém partnerství s koňmi (i když je nám spousta věcí nejasných), můžeme se mýlit a tím pádem své chování v průběhu času měnit, ale směr nám zůstává stejný a to snesitelnější život koní. Jestliže jsme opravdu přesvědčeni, že s koňmi pracovat chceme, opravdu chceme aby jim u nás bylo dobře, a nevadí nám kvůli tomu něco obětovat, jsme na dobré cestě k pravému partnerství s koňmi. Buďte trpěliví ke svým partnerům a tvrdí k sobě, vaši koně budou taky takoví. Užívejme si práce s koňmi a nespěchejme. Pamatujme již cesta je cíl.

Jezdci by neměli chtít jen sbírat stuhy,měřící jezdeckou úroveň, ohromující lidi.
Nicméně by měli chtít znatelné uznání svých koní v míře, jež by ohromovala koně cizí...
M.J.
...teprve potom jste opravdovými jezdci...
...aneb když nemůžeš být první, buď alespoň nejlepší...